OZVENY MEDZINÁRODNÉHO FESTIVALU DOKUMENTÁRNYCH FILMOV JI.HLAVA

Výber toho najlepšieho, čo priniesol 18.ročník najväčšieho stredoeurópskeho festivalu autorského dokumentu MFDF Ji.hlava. Okrem toho, že ide o zásadnú udalosť v našom filmovom priestore, festival rád provokuje (diskusiu), spochybňuje a prekračuje hranice (už dávno nielen medzi dokumentom a fikciou). No existujú vôbec ešte hranice? Slovami riaditeľa festivalu Marka Hovorku: „Podstatou dokumentárního kinematografu je vnější i vnitřní svět ve své složitosti, vrstevnatosti, historii i přímočarosti. Dokumentární krajina se rozpíná jako vesmír a s vesmírem zároveň.“ Pre tých, ktorí toto rozpínanie koncom októbra nezažili osobne alebo nestihli všetko poňať, prinášame v A4-ke malú ochutnávaku.

20:00 Evangelium podle Brabence / The Gospel According to Brabenec, R: Miroslav Janek, Česká republika 2014, 90 min.
http://kultura.idnes.cz/video-brabenec-jihlava-dokument-brabenec-ffg-/filmvideo.aspx?c=A141003_154241_filmvideo_spm

Kniha rozhovorů novinářky Renaty Kalenské se členem Plastic People Vratislavem Brabencem zachycovala nejen vzpomínky na undergroundovou éru, ale také autorčiny zážitky s touto svéráznou osobností. Na nich staví filmové pokračování této publikace, které zachycuje další rozhovory Kalenské a Brabence – improvizovaná povídání odehrávající se na místech, jež pro Brabence a Kalenskou něco znamenají. Nezávazné filozofování, sebeironické vtipy i poznámky oživotě obou aktérů jsou většinou snímané ruční kamerou a prokládány poetickými vsuvkami. „Cejtíš se někdy šťastnej?“ – „Slovo šťastnej se mi vůbec nelíbí. U slova šťastnej bych dal rovnítko jako blbej.“ – „Já jsem z tebe nešťastná. Takže jsem vlastně neblbá.“
Své první zkušenosti s natáčením dokumentů měl Miroslav Janek coby amatérský filmař v sedmdesátých letech. V roce 1980 se odstěhoval do USA, kde natočil řadu autorských snímků, ale pracoval také jako střihač několika filmů Godfreye Reggia. V polovině devadesátých let se vrátil do Prahy a začal pracovat na dokumentech pro Českou televizi. Po smrti Pavla Kouteckého dokončil snímek Občan Havel (2007) a natočil portréty Drahomíry Vihanové Umanutá (2012) a Olgy Havlové Olga (2014).
Journalist Renata Kalenská’s book of interviews with member of the Plastic People Vratislav Brabenec recorded not only his memories of the underground years, but also the author’s experiences with this highly distinctive individual. This cinematic sequel builds on those experiences as it captures her additional interviews with Brabenec – improvised talks at places that hold some meaning for Brabenec or Kalenská. The result is several scenes of irrelevant philosophising, self-deprecating humor, and commentary on the life of birds and on nature in general. The conversations, recorded mostly by hand-held camera, are interspersed with poetic citations. “Do you ever feel happy?” “I don’t like the word happy at all. I equate happy with stupid.” “I’m unhappy with you. So I guess I’m un-stupid.”
Miroslav Janek’s first experiences with shooting documentaries came as an amateur filmmaker in the 1970s. In 1980, he moved to the USA, where he shot numerous original movies and also worked as an editor on, among other things, the films of Godfrey Reggio. He returned to Prague in the mid-1990s, and began to work on documentaries for Czech Television. Following the death of Pavel Koutecký, he completed his film Citizen Havel (2007). He also filmed portraits of Drahomíra Vihanová (Burning, 2012) and Olga Havlová (Olga, 2014).

FB event: http://on.fb.me/1106J28