Drama Queer: DIVADLO X10 – Otcovrah

Narcistní alegorie s prvky absurdní grotesky. Autorská variace na původní text A. Bronnena Vatermord jako jevištní obraz o hledání smyslu tradiční rodiny daleko za bezpečným koncem dějin. Kde leží hranice mezi bezpodmínečnou osobní a tvůrčí svobodou a rodinnými pouty? A co se nachází za touto hranicí? Rodina jako útočiště, jako zdroj společenského násilí, nebo jako obyčejný ekonomický subjekt? Scénické hledání odpovědi na otázku, zda lze rodinu nahradit a čím. Závěrečný díl režisérovy pomyslné expresionistické trilogie. Nejosobnější. Nejtemnější.

Arnolt Bronnen (1895) patří mezi významné představitele meziválečného expresionismu. Divadelní hrou Otcovrah (Vatermord, 1922) pojmenoval základní téma tohoto výrazného uměleckého směru, který toužil po naplnění radikální umělecké svobody. Bronnen podepsal v roce 1933 kontroverzní nacistický manifest schvalující nastupující hnědou diktaturu, během války se ovšem přidal ke komunistickému odboji.

PŘEKLAD Jaroslav Achab Haidler
ÚPRAVA, SCÉNA A REŽIE Ondřej Štefaňák
ASISTENT REŽIE Marek Linhart
DRAMATURGIE A ÚPRAVA Barbora Hančilová
SCÉNA A KOSTÝMY Jana Hauskrechtová
HUDBA Kryštof Blabla
HRAJÍ Magdalena Kuntová, Lucie Roznětínská, František Bouzek, Vojtěch Hrabák, Jan Jankovský, Václav Marhold